fbpx
i-Doprava.comNovinky ze světa dopravy

 

 

 

ŁÓDŹ

Minulý díl jsme se pohybovali po Berlíně a ukončili jsme ho před půlnocí dne 26.10.2017 na autobusovém nádraží v Berlíně. Přesuňme se tedy tam a pokračujme zážitky z cesty do Polska nočním autobusem a dojmy z tramvajového provozu v Łódźi.

Dvoupatrový autobus dopravce Polskibus odjíždí přesně o půlnoci a jeho další zastávkou je letiště Schönefeld, kde přistoupí ještě několik lidí. Autobus topí a sedadla jsou pohodlná, jediné co bych vytkl je extrémně malý rozestup mezi sedadly, což při nočním cestování není příliš vhodné. Naštěstí na sedadle vedle mě nikdo neseděl, tak jsem se mohl roztáhnout o něco víc. Ještě jsem zapojil baterii fotoaparátu do zásuvky pod sedadlem a v pokroucené poloze lehce usnul.

Asi o hodinu později mne budí špatně srozumitelné hlášení do vozidla a prudké brzdění. Posléze spatřuji modré majáky policejního auta, které nás navádí na odstavnou plochu. V roce 2017 byly totiž v rámci proti-imigračních opatření prováděny na německo-polských hranicích namátkové kontroly vozidel. Tři polští celníci provedli kontrolu totožnosti všech cestujících, spokojili se však jen s letmým pohledem na mou občanku a zhruba po dvaceti minutách jsme pokračovali v jízdě. Doklady jsem uklidil na bezpečné místo v batohu a po chvíli opět usnul.

Budím se až o 3 hodiny později. Autobus opět stojí. Dle jízdního řádu jsme už měli být dávno za Poznaní, místo toho jsme ale stáli na nějaké benzínové pumpě uprostřed polí. Ptám se cestující za mnou, zdali je vše v pořádku, ale je mi řečeno, že na tomto místě stojíme již hodinu a v Poznani jsme ještě nebyli. Dostal jsem strach, že je autobus porouchán a dál se nedostaneme. Sejdu do spodního patra autobusu, kde skupina Poláků vede vášnivou debatu. Po optání se dozvídám, že řidič čerpá povinnou pauzu a že dříve, než za 2 hodiny nepojedeme. Dochází mi, že včas se už do Łódźe  nedostaneme a pomalu jsem začal přemýšlet nad tím, co vše ze svých plánů budu muset vypustit.

Došel jsem na benzínovou pumpu koupit něco k snídani a provést alespoň základní hygienu v sociálním zázemí, které bylo přístupno zdarma. Poté jsem ještě chvilku postával na čerstvém vzduchu před autobusem, nicméně zima a mrholení mne zahnaly zpět do útrob vytopeného vozidla. Přikryl jsem se svou cestovní dekou a zanedlouho mne přemohl spánek. Probudil jsem se až během zastávky na autobusovém nádraží v Poznani. Výsledné zpoždění dosahovalo 2,5 hodiny.

Do Łódźe dorážíme zhruba v půl deváté ráno, stále prší. Po sjezdu z dálnice A2 míříme přes město Zgierz a jedeme podél trasy (tehdy ještě provozní) příměstské tramvajové linky 46. Jen letmý pohled na koleje prozradil, že nad tuto linkou se sbíhají mračna – koleje byly zvlněné a občas nebyly v bahně po dešti vůbec vidět. Sloupy trakčního vedení byly nesymetricky pozohýbané a nástupiště zastávek nebylo snadné rozlišit od terénu kolem. Původně jsem si chtěl projet všechny příměstské linky, ovšem kvůli zpoždění se to podařilo jen zčásti.

V Łódźi nás zdrží ještě několik dopravních kolon a po půl hodině jízdy městem přijíždíme na podzemní autobusové nádraží Fabryczna, které se nachází v objektu novostavby stejnojmenné železniční stanice. Než se ovšem vrhneme do poznávání zdejšího tramvajového provozu, tak bych rád vysvětlil komplikovanou situaci, která panuje v železničním uzlu Łódź.

Přestože je Łódź třetím nevětším polským městem, s více než 750 000 obyvatel, hlavní železniční tahy ji míjí, ať už magistrála Warszawa-Poznań (která Łódź obchází asi 50 km severně), nebo trať Warszawa-Częstochowa (ta město míjí asi 30 kilometrů na jihovýchod). Pro „trans-polské“ rychlíky tak obsluha Łódźe znamená mnohaminutové zdržení, neboť musí celou aglomeraci objíždět po jejím obvodu.

Tři hlavní nádraží v Łódźi vyznačené modrou tečkou na mapě (F=Fabryczna, K=Kaliska, W=Widzew). Zdroj mapy.cz

Dalším problémem zdejšího železničního uzlu je to, že takto velké město nemá žádné hlavní nádraží. Vlaky tak končí na třech velkých nádražích v různých částech města. Jmenovitě nádraží Łódź-Widzew, které se nachází mimo centrum na jihovýchodě města a staví zde dálkové vlaky, které Łódźí projíždějí. Dále nádraží Łódź-Kaliska na jihozápadě města, kde končí jen osobní vlaky. Nejblíže centru je hlavová stanice Łódź-Fabryczna, kde končí dálková doprava z Warszavy a některé linky příměstské železnice. Poslední ze jmenovaných stanic a tomu, jak se má železniční uzel Łódź v budoucnu proměnit se budu věnovat v dalších odstavcích.  

Objekt nádraží Łódź-Fabryczna je na první pohled velmi předimenzovaný. Toto podzemní nádraží vznikalo mezi lety 2011-2015 na místě původního stejnojmenného nádraží. Jedná se o první část projektu podzemního propojení východu Łódźe s nádražími Łódź-Zabieniec a Łódź-Kaliska. Celý tento projekt má umožnit lepší propojení Łódźi s destinacemi v celém Polsku a zároveň vyřešit problém s přetíženými tramvajovými tahy, neboť v přímo centru by se nacházely podzemní stanice Łódź-Zielona a Łódź-Ogrodowa, které by obsloužila příměstská železnice.

Budova stanice Łódź-Fabryczna (Fotka z jara roku 2018).

Projekt je ale zatím nekompletní, nádraží Fabryczna je i nadále hlavové a je obsluhováno jen vlaky dálkové dopravy, které zde končí a spoji příměstské železnice. Megalomanský objekt tak většinu dne zeje prázdnotou. Za koncem kolejí je již však připraveno pokračování tunelu směrem do centra města, kde se po roce 2020 začne razit Łódźski tunel średnicowy, jak se projekt železnice pod centrem města v polštině nazývá.   

Celodenní jízdenka na MHD v Łódźi.

Vystupuji do chladného rána a mířím k železniční pokladně, abych si zajistil jízdenky a místenky do vlaků na následující víkend. Poté se již vydávám na zastávku tramvaje. V automatu lehce kupuji celodenní jízdenku, která se dá bez problému zaplatit platební kartou, posléze ale zjišťuji, že malým automatem na jízdenky jsou zde vybaveny i všechny tramvaje. Nasednu do přijíždějícího Konstalu 805Na na lince 12 a směřuji k vozovně ve čtvrti Telefoniczna.

Nyní se podívejme na zdejší tramvajovou síť. Łódź je nechvalně proslulá velmi zanedbaným stavem zdejších tratí. Občas se stává, že tramvaj přes výhybky musí jet krokem, nebo že se nějaká trať kvůli špatnému stavu ze dne na den zavře. V době mé návštěvy byly ještě v provozu i zdejší příměstské linky 41 (Łódź-Pabianice), 43 (Łódź-Konstantynów-Lutomiersk), 45 (Łódź-Zgierz) a 46 (Łódź-Zgierz-Ozorków) a zdejší tramvajová síť měřila přes 145 kilometrů. Jezdí se zde po úzkém rozchodu 1000 mm.

Trasa linek 45 a 46 byla uzavřena 4 měsíce po mé návštěvě a o rok později následovala i linka 43. Dosud jediná provozní z příměstských linek je 41 do Pabianic, ta také jako jediná má jistou budoucnost, protože se podařilo získat evropskou dotaci na její celkovou rekonstrukci, která bude probíhat roku 2020. Město také počítá s postupnou rekonstrukcí linky 43 do Konstantynówa a 45 do Zgierze. Trasy do Lutomierska a Ozorkówa ale nejspíš zůstanou opuštěné navždy…

Dvě soupravy Konstalů 805Na se míjejí na zastávce Pomorska/Konstytucyjna.

Vydejme se ale na trasu linky 12. Nedaleko od moderního terminálu Fabryczna pomalu míjíme smyčku Radiostacja a za neustálého deště jedeme dál. Rychlost Konstalu prudce kolísala mezi 10-50 km/h podle stavu trati. Vystupuji na zastávce Konstytucyjna, dělám několik fotek, a pokračuji dále k vozovně Telefoniczna.

Souprava Konstalů 805Na ev.č. 2430+2431 míří k zastávce Pomorska/Konstytucyjna.

Vystupuji ve smyčce před vozovnou. Povrch zastávky není nijak zpevněn a během deště se tak proměnil v jednu velkou bažinu. Konstal, kterým jsem přijel, odjíždí do přilehlé smyčky a do výstupní zastávky přijíždí souprava zmodernizovaných  Konstalů, zatahujících z posilového pořadí do vozovny. Kolej se pod soupravou podezřele prohne a při bližším pohledu zjistím, že chybí několik šroubů, které mají upevňovat kolej k pražcům. Není složité si domyslet, že jakákoliv chyba řidiče tramvaje by zde mohla způsobit vážnou nehodu. Mezitím do nástupní zastávky přijíždí Duwag N8C, původem z německého Bielefeldu. Nasedám do něj a přesouvám se o zastávku dál.

Nyní se zaměřím na zdejší vozový park. Hlavním zástupcem jsou Konstaly 805Na a jejich modernizované partnerky 805NaND s novým čelem a interiérem. Celkem je jich přes 300 vozů. Konstaly, které jezdí trvale, jako zadní v soupravě mají mnohdy odstraněnou kabinu řidiče a mohu tak sloužit pouze jako vlečné vozy.

Souprava Konstalů 805Na ev.č. 1916+1917, s nově dosazenými elektronickými transparenty, přijíždí do zastávky Pomorska / CKD Spital.

Dalším zástupcem jsou ojeté tramvaje Düwag, zakoupené ze západního Německa. Jmenujme typy GT6, GT8N, M8C či M6S. Poslední ze jmenovaných typů byl již z provozu vyřazen, v době mé návštěvy ovšem ještě jezdil a proto ho zde uvádím.

Düwag GT6 ev.č. 1147 před zastávkou ZOO.

V posledních letech byly zakoupeny též ojeté tramvaje NF6D „Bogestra“ z Bochumi, které také patří do rodiny Düwagů. Po zprovoznění všech kusů se jich má po Łódźi prohánět 35. Jejich hlavní předností je nízkopodlažnost.

Naopak Düwagy N8C původem z Bielefeldu prošly v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí, při které bylo vyměněno téměř vše, včetně vozové skříně. V provozu jsem tehdy žádný modernizovaný kus nezastihl, ale po roce 2019 jich má být celkem 14.

Düwag N8C ev.č. 233, původem z Bielefeldu, v nástupní zastávce Telefoniczna. Zde ještě v původním stavu před rekonstrukcí.

Mezi čistě nové nízkopodlažní tramvaje se řadí Bombardier Cityrunner, jezdí zde od roku 2002 a proběhlo na nich již několik rekonstrukcí (např. dosazení klimatizace).

Od roku 2008 zde jezdí též tramvaje PESA 122N „Tramicus“, ke kterým se v roce 2015 přidaly i tramvaje PESA 122NaL „Swing“, které můžeme potkat i v jiných polských městech. Celkem zde tramvají od výrobce PESA Bydgoszcz jezdí celkem 45.

Vracím se zpět do centra na zastávku Plac Dąbrowskiego, odkud pokračuji po trase linky 13 na jih města. Po několika zastávkách na focení a nákupu jídla v supermarketu „Biedronka“ se dostávám na smyčku Śląska. V roce 2019 byl úsek tratě k této smyčce uzavřen a čeká se na jeho rekonstrukci.

Okolo poledne jsem se chtěl podívat do centra města, kterému vévodí široká pěší zóna na Piotrkówské ulici. Tramvaj linky 7 mne dovezla do tramvajového terminálu Piotrkówska, Centrum, který tvoří vzdušná skleněná konstrukce, a tramvaje se zde proplétají po spleti čtyřech kolejí.

Bulvár Piotrkówska nabízel sice pohled na hezkou architekturu zdejších manufaktur, ale v sychravém počasí zde bylo téměř prázdno. Po krátké procházce jsem nasedl na tramvaj a s přestupem u nádraží Kaliska se vydal se na severovýchod města. Mířil jsem ke smyčce Chochoła, kde končila linka 8. Úsek před smyčkou prošel v roce 2018 celkovou rekonstrukcí, přičemž konečná změnila jméno na Kochanówka, podle přilehlé čtvrti.

Dále směřuji až do centra, na zastávku Kościuszky/Zielona, odkud jsem se chtěl vydat na za město, do Konstantynówa. Konstalem 805NaND na lince 9 jsem dojel do zastávky ZOO, kde se mne již ujal Duwag GT6 na lince 43 a houpavou jízdou mne dovezl po jednokolejce až k vratnému trojúhelníku Plac Wolności v Konstantynówě.

Po dvacetiminutové pauze se stejnou tramvají vracím zpět do Łódźe. Interiér Duwagů GT6 je velmi pohodlný a nadčasový. Vystupuji na zastávce Konstantynówska/Krakówska. Odkud jdu pěšky lesem ke smyčce Zdrowie, kde končí linka 9. Mezitím se velmi ochladí a začíná opět pršet. Ve smyčce mne zaujme vyhřívaná výhybka, ze které se do vzduchu vznáší pára.

Blíží se večer a začínám pomýšlet na něco teplého k večeři a také na návrat vlakem IC Orzeszkowa do Warszawy. Padla volba na občerstvení ve velkém obchodním centru ve čtvrti Chocianowice, poté na přesun příměstskou linkou 41 do Pabianic a tam přestoupit na vlak do Warszawy.

Vše probíhalo dle plánu, v bistru nedaleko smyčky Chocianowice, IKEA jsem si dal dobrou Zapiekanku a vydal se hledat zastávku linky 41. Tam jsem ovšem objevil jen ceduli o plánované výluce a náhradní autobusové dopravě. Zastávku autobusu se mi ovšem nepodařilo najít. Do odjezdu vlaku mi zbývala hodina času a vzhledem k dalším plánům jsem ho potřeboval stihnout.

Deštivý večer v centru Łódźi.

Vlak IC Orzeszkowa jel z Jeleniej Góry do Białystoku, a v Łódźi stál na stanicích Łódź-Chojny, Łódź-Dąbrowa a Łódź-Widzew. Jako jediné možné východisko se jevilo dojet linkou 11 do uzlu Plac Niepodległości a dále pokračovat linkou 2 na stanici Lodz-Dąbrowa. Plán počítal s rezervou asi 10 minut na přestup na vlak. Ovšem když jsem dojel na Palc Niepodleglosci, čekalo mne velmi nepříjemné překvapení. Trasa linky 2 byla také ve výluce a dle informací jsem měl pokračovat náhradním autobusem Z41.

Problém byl v tom, že na náměstí Niepodleglosci se nachází asi 12 zastávek tramvají, autobusů i dálkové dopravy a nikde nebyla dostupná žádná mapa, která by mi napomohla. Nakonec se mi s pomocí několika ochotných lidí podařilo zastávku náhradního autobusu najít. Na ní ovšem nebyla žádná informace o existenci náhradního autobusu. Ovšem po optání jakési důchodkyně, která zde na spoj také čekala, jsem byl v klidu.

Zanedlouho opravdu přijel kloubový autobus značky Solaris, který mne téměř zachránil. Krom několika prostojů na křižovatkách jsme jeli poměrně rychle a na nádraží Łódź-Dąbrowa se dostávám 8 minut před pravidelným odjezdem mého vlaku. Samotná stanice se nachází pod mohutným viaduktem dvouproudé výpadovky a na ostrovní nástupiště je přístup možný jen po schodech nebo výtahem z onoho viaduktu. Taková cesta by mi ovšem zabrala více než 10 minut a vlak by mi mohl ujet. Musel jsem tedy jít vyšlapanou cestičkou přes koleje.

Pohled na interiér vleku ke Konstalu 805Na, bez kabiny.

Spíše než stanicí je Łódź-Dabrowa pouhou zastávkou – nenachází se zde ani pokladna, ani uzavřená čekárna. Je zde jen několik laviček a plechový přístřešek, chránící před větrem. Můj spoj nakonec přijíždí s 15 minutami zpoždění a obsluhován je elektrickou jednotkou PESA Dart.

Síťovou jízdenku „Bilet weekendowy“ jsem měl koupenou již z rána. Opatřil jsem si i bezplatnou místenku a dobře jsem udělal – v páteční večer byl vlak zaplněn natolik, že někteří cestující i stáli. Vyvstal ovšem problém s potvrzením mé jízdenky. Na ní musí být vypsáno jméno cestujícího a číslo jeho osobního dokladu (např. občanský průkaz, pas, atd…). U sebe jsem ovšem neměl žádnou propisku, takže jsem nezbytné údaje nemohl vyplnit. To ovšem vyřešil příjemný průvodčí, který mi propisku vypůjčil.

Pak už jsem se jen usadil na své místo a odpočíval. Poté, co jsme se pomalu vymotali z Łódźe, najeli jsme na hlavní trať z Częstochowe do Warszavy, zde vlak prudce zrychlil a za stanicí Kołuszki jsme již nabrali plnou traťovou rychlost 160 km/h, kterou vlak držel až do Warszawy. Vystupuji v osm hodin večer v podzemní stanici Warszawa-Centralna, kde vyčkám do odjezdu svého nočního spoje.      

V příštím díle navštívíme národní park Bory Tuchołskie, svezeme se rychlíkem taženým Brejlovcem řady 754, zapůjčeným od Českých drah a podíváme se i k Baltskému moři. Zároveň přineseme několik užitečných rad pro všechny, co chtějí cestovat po Polsku vlakem a zorientujeme se v „tarifním chaosu“, který na polské železnici již několik let panuje. Ale to všechno až v příštím díle :).

Autor fotografií a textu: Matěj Klusáček

PŘEČTĚTE SI I DALŠÍ ZE ČTYŘ DÍLŮ PUTOVÁNÍ PO NĚMECKU A POLSKU​