i-Doprava.comNovinky ze světa dopravy

Na mašinu chodím relaxovat, ale i kvůli adrenalinu, říká strojvedoucí nákladních vlaků Vojtěch

Zdroj: Archiv Vojtěcha Jirmana

Vojtěch Jirman (29) pracuje již několik let jako strojvedoucí. Vystudoval Střední průmyslovou školu v Novém Městě nad Metují. Železničáři byli jeho otec i matka. K práci na dráze se dostal díky SMS zprávě od matky 🙂 Svou práci ukazuje veřejnosti na instagramovém profilu @strojvedoucicargo a miluje nákladní dopravu, své zaměstnání bere trochu jako adrenalin i relax.

Zdroj: Archiv Vojtěcha Jirmana

Pracujete jako strojvedoucí, což je dosti specifické povolání, které člověk musí milovat. Jak jste se k tomuto povolání dostal? Je to Váš dětský sen, nebo jste plánoval něco úplně jiného?

To rozhodně, bez lásky k práci to dělat nejde, má to něco do sebe, když se tím člověk zaobírá i mimo pracovní dobu. Mít to čistě jako práci, nevím, to už je lepší fabrika. Tam aspoň nechodíte nepravidelně na směny.

Dětský sen, abych pravdu řekl ani nevím, věděl jsem, že bych rád dělal na dráze. Přeci jen, máme to v rodině. Od dědy až po sestru, táta toho vyzkoušel taky dost, sice né jako strojvedoucí, ale jako brzdař, posunovač, vlakvedoucí nákladních vlaků, vedoucí posunu, nebo soupisář. Tak i mamka, ta má za sebou zase “kancelářskou” práci, tranzitérka, nákladní pokladna, celní deklarantka. Sestra pracovala jako vlakvedoucí.

Tím asi bylo dáno, kam mé kroky povedou. Ve škole mi říkali, abych šel rovnou na drážní školu, ale to se mi nechtělo. Už v té době jsem laboroval s tím, že by mohlo stát v cestě zdraví, nebo kdo ví co. A co pak? Rozhodl jsem se jít na strojárnu a z ní se dalo pokračovat dál, nebo jít i na tu dráhu.

No a jelikož mám rodiče na dráze, tak jednoho dne mi přišla od matky SMSka, zda nechci dělat strojvedoucího, že nejsou lidi. Sice jsem byl ještě na škole, ale to nebyl největší problém. Ten nastal až u psychotestů, kde jsem dostal odklad dva roky. Co se dalo dělat, vysokou jsem nehledal a nějakou práci jsem potřeboval. Naštěstí mi bylo nabídnuto v rodném městě jít dělat k posunu, kde to začlo.

Díky tomuto neštěstí v podobě neudělání psychotestů se ukázalo, že to bylo vlastně štěstí. Začal jsem u chlapů kteří mě znali od malička a byli mezi nimi i tací, kteří začali u mého otce.

Řekl jste, že otec pracoval jako soupisář, co si pod tím máme představit? Bylo to něco podobného, jako dnešní vozmistr? Sepisoval dokumenty k nákladním vlakům?

Soupisář, co si tak matně vzpomínám, dělal jak název napovídá, soupis vlaku. Abych pravdu řekl, nevím zda ještě tato funkce je. Zda to dělají vozmistři sami, či ve spolupráci s někým jiným.

Zdroj: Archiv Vojtěcha Jirmana

Na svém instagramu máte napsáno, že práce strojvedoucího u nákladního dopravce má něco do sebe. Je to myšleno tak, že je váš adrenalin to, že nevíte, kdy se vrátíte domů?

Toto jsem tam kdysi napsal proto, že mám mnoho kolegů od osobky, co se na instagramu prezentují a jsou oblíbení. Ale železnice není přeci jen osobní doprava. Jsme tu i my od nákladní dopravy. Pár kolegů profil má, ale něco mi tam od nich chybí. Ale nedokáži říci co.

Adrenalin už je to samotné ježdění, jdu do práce s tím, že mám nástup a od něj mohu pracovat 13 hodin + rg jízdu. To někteří nedokáží pochopit. Sice máme směny 7 až 13 hodin, ale může se pokazit cokoliv. Toto než pochopila přítelkyně, taky chvilku trvalo. Už ví, že to jsou orientační časy a směry jízdy. Ta si to bere snad víc než já.

Jak dlouho pracujete jako strojvedoucí? 

Díky odkladu o dva roky, které jsem strávil jako posunovač. Což bych doporučil Všem, protože si pozice strojvedoucího neváží. Tak tomu bude pomalu sedm let, plus rok kurz a zácvik.

Co říkáte dnešním strojvedoucím “vyrobených” například z řidičů autobusů? Často se stává, že za půl roku strojvedoucí jezdí mezinárodní expresy. Měl by to stát nějak regulovat? Jak je to u státních dopravců nyní?

Už i nám říkali rychlokvašky. Toto nemohou překousnout především starší kolegové, kteří si prošli pomalu ještě topičem, pomocníkem strojvedoucího a po několika letech šli za dobré chování do kurzu. Jinak se to říct snad ani nedá. Ale co, doba jde dál, co se oni učili roky, se dnes musí strojvedoucí naučit za měsíc, nebo dva? Sice toho není tolik, ale musí. Vždyť to už není tolik o technice, jak tomu bejvalo. Kdo se umí naučit, umí znalosti použít a má respekt k té hmotnosti, co je za ním. To je snad lepší, než umět opravit motor “na koleni”. 

Regulovat není co. Lékařská prohlídka je první síto, druhý je kurz. Po kurzu se dělá licence a tam se ukáže, kdo na to má. Pokud dobře vím, tak už je limit v počtu pokusů. Toto dle mého stačí. U nás máme kolegu kuchaře, nevím o tom, že by měl problémy.

Zdroj: Archiv Vojtěcha Jirmana

Jaký názor máte na “šotouše”? Máte s nimi nějaké dobré, nebo špatné zkušenosti?

Těžká otázka, osobně špatné zkušenosti nemám. Šotouš je nyní pojem vžitý pro všechny, co fotí mašinky. Bohužel od těch, co opravdu fotit umí a mají přehled, až po ty, co fotí všechno a kvalita je mizerná. Ale vím že udělá každému radost, když mu člověk houkne, nebo blikne a je jedno, do jaké z těch dvou skupin patří.

Říká se, že průměrný strojvedoucí má na kontě 8 střetů s osobou za kariérní život. Máte nějakou takovou nešťastnou zkušenost?

To je ta statistika, průměrně má každý. Ale jsou tací, co mají to “štěstí” a potom ti druzí, co za celou kariéru nesrazí nikoho. Já se naštěstí řadím do té skupiny s čistým štítem.

Hodně probírané téma jsou platy strojvedoucích. Jste s příjmem spokojen? Neuvažoval jste o změně zaměstnavatele? V nákladní dopravě je dnes velký výběr.

No to je hodně ožehavé téma. Spokojen i nespokojen. Ale když si to vše sečtu, tak spokojenost převažuje. Výběr je, to ano, ale má to velké ale. Zákonem je dáno 13 hodin na mašině. Ale, od kdy těch 13 hodin platí? U nás (u ČD Cargo – pozn. red.) se to bere nástupem na směnu, ale jak jinde? Jsou veřejným tajemstvím, že soukromníci berou začátek směny jako přihlášení na mašinu, nebo odjezd vlaku. A že mají lepší peníze? Ale za jakou cenu. Přiznám, že jsem měl nabídku jezdit, nabízeli docela slušnou odměnu, ale je třeba se pak dostat na nástupní místo a zpět, ne každý vám ho dá přímo u domu. V tomhle směru nejsou peníze všechno.

Zdroj: Archiv Vojtěcha Jirmana

Chtěl byste něco vzkázat mladým klukům, ale i dospělým, kteří by chtěli být strojvedoucí? Dnes je například mnoho manažerů, nebo kancelářských zaměstnanců, kteří se i ve středním věku na dráhu strojvedoucího vydávají, možná i proto, že dnes strojvedoucí může mít větší klid při práci i výplatu, než mnoho manažerů.

Težko říci, mladí, co o dráze moc nevědí, jsou překvapení, jaký životní režim máme. Ti starší, se zas ohlíží na rodinu. No a pokud jsou volní a nemusí se na nikoho ohlížet, tak je to pro ně práce jako dělaná. Samotářskej život, nástupy kdykoli během dne, většinou ani nevím, co mě v práci čeká, protože na dráze se věci rychle mění, což ne každému sedne. Klid máme v tom, že jsme tam sami, ale stačí jeden telefon s dispečerem a může  být po klidu. Má to svá pro i proti, spíš víc proti. A co jim vzkázat? Ten, kdo si je jistý, že profesi strojvedoucího chce vykonávat, všechny ty mínusy překoná.

A úplně na závěr se Vás zeptám, zda se nákladní dopravy dosud nějak dotkla současná opatření proti šíření viru? Máte nějaká speciální opatření od zaměstnavatele? Z vyjádření společností EP Cargo a ŽESNAD vyplývá, že na nákladní dopravu situace zatím nemá významnější vliv.

Opatření už nějaká jsou, o dalších se jedná. Stojí automobilky a jen to je několik vlaků denně. Stojí i jiné firmy a úbytek vlaků na koridoru je znát. Jediné, co nás drží, je tranzit.

Moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho šťastných kilometrů bez mimořádných událostí!

Snad jsem neodradil zájemce a nepobouřil kolegy. Děkuji za rozhovor.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..